Znovu na cestách

Johanka má přírodu ráda. Jak by ne, když se z ní sama narodila. A tak se do ní pořád ráda vrací. Kam to bude dnes?

Rozhledna Maruška v hostýnských vrších je před devátou hodinou sobotní zcela bez lidí.

Teploměr u vedlejší meteorologické stanice už hlásí krásných 16 stupňů a dole v kotlinách se ve slunečních paprscích ještě válí poslední ranní mlha.

Cestou od rozhledny přichází čas na malou kávovou zastávku. Ta je teda spíš pro Johančin doprovod. Stejně jako dětské hřiště opodál je i hostinec Na Trojáku dost retro. Má to svoje kouzlo i vtip.

Pokračuje se k prameni Dřevnice. Není to bůhví jak velkolepá řeka a možná i proto je pramen skromný, v ústraní.

Odtud si Johanka vyšlapuje k Tesáku – i tady jako by se v některých ohledech zastavil čas.

A pak už cesta klesá ke Chvalčovu. Nesmí chybět zastavení v Občerstvení Vagón – je to doporučení pro všechny pocestné – tady se určitě zastavte a dopřejte zážitek svým chuťovým pohárkům. S podvečerními paprsky vedou poslední kroky na vlakové nádraží v Bystřici pod Hostýnem.

Dnešní celodenní putování je poznamenáno těžbou a zpracováním kůrovcového dřeva. Člověk, ba ani figurka z kukuřičného šustí, nemusí být zrovna ekologický aktivista a ochránce přírody, ale po pár výletech začíná nabývat dojmu, že větším nebezpečím a hrozbou než kůrovec, je člověk.

V některých místech je nutné hodně zapojit fantazii a svaly – to aby bylo poznat, kudy vede cesta a také proto, že k vytažení nohou zabořených po kotníky do bahna, je trochu té síly třeba.

Nezbývá, než věřit v hojivou sílu přírody a přát si, aby k nám byla přívětivější, než my k ní.