Šustí – společník na celý rok

Pokud se rozhodnete pro tvoření z kukuřičného šustí a této zálibě propadnete, časem zjistíte, že vás bude provázet po celý rok. A to nejenom ve formě samotného tvoření či „šustění“, jak tomu říkám já.

Jak to v praxi vypadá? Přistihnete se, že už zjara pokukujete po polích v okolí a odhadujete, kde asi bude zasetá kukuřice. A když konečně začne růst, potom očkem sledujete počasí, zda růstu a vývoji přeje.

Zkoumáte zasetou odrůdu – jestli bude vhodná a klas bude mít dostatek pěkného šustí.

Zjišťujete, kdo pole obdělává, abyste si mohli zajistit případný souhlas se vstupem na pole, až přijde čas, kdy bude možné šustí sklízet. To je povětšinou v září.

A pak přijde den D. Jak vypadá? Měl by být slunečný – aby bylo šustí suché, klasy zralé, otevřené. To je ta nejlepší doba pro sběr.

Při samotném sběru se chováme na poli ohleduplně, aby po nás, pokud možno nezůstala žádná stopa. A když už se stane, že klásek při trhání šustí odpadne – vždy se ho snažím do paždí listů zaklesnout – aby ho při sklizni kombajn sebral.

Pokud sbíráte jen pár lupenů, je to docela zábava. Ale když už je to větší množství, zjistíte, že je to docela náročná práce. Ovšem bez ní to nejde.

Doma potom sušíte, třídíte, perete, sušíte. Ano, je to hodně práce, ale jak říká jedna reklama: „Pokud ji milujete, není co řešit.“