Šustí na cestách

Šustí na cestách

Jak může šustí cestovat? Ono je to tak. V mém životě je totiž ještě jedna vášeň. Tou je cestování a turistika.

A ta spojitost se šustím? Vždy, když někam jedu, rozhlížím se, jestli neuvidím nějaké výrobky z kukuřičného šustí. Dívám se, jakou podobu mají v jiném kraji, jak si s ním poradí jiné ruce, jaké další nápady kdo měl.

S tvořením ze šustí je to totiž podobné jako s malováním, hrnčířinou, vyřezáváním – každý člověk má svůj rukopis a stejná věc od dvou lidí může vypadat úplně jinak. Pořád mě dovede překvapit, co ještě dalšího a nového dovedou lidé vymyslet u věcí, kde si říkáte, že už nic nového vymyslet nelze.

Jsou to tedy cesty obohacující jak cestovatelsky, tak řemeslně.

A mě napadlo, že bych to mohla propojit. Tak se narodila Johanka. Je to holka neposedná a zdá se, že přes svou introvertní povahu se neubrání komunikaci a zájmu okolí.

Její první výšlap vedl neplánovaně, ale symbolicky na Pustevny, do Libušína. Ten je totiž poctou neuvěřitelně šikovným, zručným a opravdu zlatým českým ručičkám. Nechce se věřit, že před pár lety tady bylo jen zčernalé požářiště.

Cesta dál pokračuje k Radegastovi. Johanka získává první obdivovatele.

A posledním zastavením je kaple sv. Cyrila a Metoděje na Radhošti.

Pak už jen z kopce dolů, do Rožnova na vlak a domů.

Budete se těšit na další cestovatelský příběh?