Můj příběh

Máte rádi přírodní materiály? A už jste někdy slyšeli o kukuřičném šustí?
Ať už ano nebo ne jdou z něj vyrábět krásné věci. Betlém stvořený vlastníma rukama? Vánoční stromeček plný vámi vytvořených ozdob? Rozečtená kniha s vlastní záložkou? Ano, to všechno mám a můžete to mít i vy, když se se mnou vydáte na cestu „šustění.“

Ale ani já jsem s touto dovedností nenarodila.

Vyrůstala jsem v době, kdy tvoření bylo spíš nutností než zálibou. Ale touha tvořit něco rukama vydržela. Při dětech jsem absolvovala několik rukodělných kurzů. Nebylo to zrovna lehké životní období – úmrtí otce mých dětí, nedostatek financí, nezaměstnanost.
Tvoření mi poskytovalo chvilky radosti. Ale ne všichni v mém okolí byli mým zálibám nakloněni. Přicházely názory, že jsou to hlouposti, že bych se měla věnovat důležitějším věcem. A i když někdy bylo velice těžké si své zájmy obhájit, nevzdala jsem to.

Vím jaké to je pracně sbírat zkušenosti. A také si dodnes pamatuju, jak vypadala moje první figurka ze šustí. Že je to panenka, jsem viděla nejspíš jen já. Ale s nadšením jsem ji všem kolem ukazovala. Dodnes ji mám schovanou – jako připomínku, že vytrvalostí lze dosáhnout mnohé.

Rukodělné kurzy mně daly nahlédnout do mnoha krásných řemesel.
Mezi nimi bylo i pletení ze šustí a výroba figurek. A stalo se, že si mě kukuřičné šustí získalo natolik, že je mým životním partnerem už více než 15let.

Po velmi nesmělých začátcích jsem se odvážila první výrobny nabídnout na místních jarmarcích a o něco později i v obchůdku na Fleru. Tam se mnou najdete i videoreportáž a rozhovor, vyšel se mnou také rozhovor v časopisu Kreativ.

Získala jsem řadu stálých zákazníků a moc mě těší, kam až všude do světa se moje výrobky dostaly.

A protože vím, jakou radost vlastní tvoření přináší, chtěla bych vám předat své zkušenosti, které jsem za ta léta nasbírala.

Můžete v pohodlí domova, svým vlastním tempem, začít objevovat krásu tohoto řemesla.